Jak už název napovídá je to forma vzdělávání, které je řízené sebou samým, tedy ne rodiči ani jakýmkoli systémem. V našich končinách představa pro většinu lidí směšná, nepřijatelná, absurdní. Leč každý, kdo byl dítětem, jím chtě nechtě „prošel“ také. A i když je někdy intervence ze strany dospělých velmi naléhavá už od miminkovského věku, tak chodit jste se spíše naučili sami z popudu vnitřní motivace.
Podobným způsobem se lidé učí mluvit a v podstatě by se takto mohli učit všechno další. Ti, kterým to bylo umožněno, bez školní výuky umí třeba číst a psát. Generace mých vrstevníků se tímto způsobem učila pracovat na počítači.
Většina dospělých však přebírá vzorce předešlých generací a aplikuje je nevědomě dál. A tak dítě vyučují a poučují, nejlépe, když o to dítě zrovna ani nestojí. Často nedokážou respektovat individuální fázi vývoje a tlačí na pilu. To vše ve jménu dobra.
Nechci tím říct, že by snad dospělý neměl žádnou roli. Tu vidím hlavně v tom nastavit dětem bezpečné hranice a nabídnout prostředí a podmínky vhodné k rozvoji a naplnění potenciálu, který už tam je. Lze si to představit jako semeno schované v hlíně, které za vhodných podmínek (ne dříve), vzklíčí a vyroste z něj konvalinka. Budou ho jistě formovat okolní podmínky (vláha, terén, počet slunečných dnů, počet mrazivých dnů….) a bude se jim přizpůsobovat. Podle toho bude vzrostlá konvalinka vypadat. Ze semena konvalinky ani při speciální „péči“ nemůže vyrůst cedr.
Kdo by se tímto tématem rád zabýval důkladněji, tomu doporučuji knihu od André Sterna „… a do školy jsem nikdy nechodil“. Kupodivu nevyrostl jako asociál a negramotný tupec (a zároveň se nepovažuje za výjimečně talentovaného). Je přesvědčen, stejně jako já, že pokud je poskytnut adekvátní prostor, ve vlastní výjimečnosti, zapadající do okolního sociálního prostředí, může žít každý a být takto spokojený.
Jednou z nejfrekventovanějších otázek ohledně unschoolingu je téma socializace. A tak na závěr přidávám k zamyšlení úryvek z výše jmenované knihy ze str. 144 „Lze se důvodně domnívat, že k socializaci dochází tím, že jste izolováni s dětmi stejného věku a sdílíte s nimi denní příjem standardního hnojiva, které je rozprašováno podle programu stanoveného nejvyšším orgánem? Lze se zcela vážně domnívat, že věk a bydliště dítěte jsou zdravými kritérii pro zařazení do skupiny?“